Ústavní soud rozhodl dne 28. 6. 2016 pod sp. zn. Pl. ÚS 18/15 v plénu Ústavního soudu nálezem, který byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 29. 8. 2016 pod č. 271/2016 Sb., o neústavnosti ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a předmětné ustanovení dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů zrušil. Podle zrušeného ustanovení zákona o daních z příjmů podléhaly zdanění pravidelně vyplácené důchody a penze, které jsou jinak podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona o daních z příjmů od daně z příjmů fyzických osob do výše 36násobku minimální mzdy osvobozeny, a to v případě, že součet příjmů podle § 6 a dílčích základů daně podle § 7 a 9 zákona o daních z příjmů u poplatníka přesáhl ve zdaňovacím období částku 840 000 Kč.

Ústavní soud ve svém nálezu učinil závěr, že se zrušené ustanovení § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů nepoužije po celé zdaňovací období roku 2016. Ustanovení § 71 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zároveň stanoví, že pravomocná rozhodnutí, vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají nedotčena (zmíněné ustanovení nedopadá pouze na rozhodnutí v trestních věcech). Tzn., že nedotčeny zůstávají např. pravomocné platební výměry nebo dodatečné platební výměry na daň z příjmů fyzických osob, při jejichž vydání bylo aplikováno tehdy platné ustanovení § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů. Z uvedeného tak dle názoru Generální finanční ředitelství vyplývá, že zrušení ustanovení § 4 odst. 3 zákona o daních z příjmů není důvodem k aplikaci mimořádných opravných či dozorčích prostředků. Zrušení tohoto ustanovení není možné zohlednit ani v rámci doměřovacího řízení zahájeného podáním dodatečného daňového přiznání (mj. z tohoto důvodu) za zdaňovací období předcházející roku 2016, neboť původně pravomocně stanovená daň (např. za rok 2015) byla stanovena v souladu s tehdy platnými předpisy, a nelze tedy dojít k závěru, že daň měla být původně stanovena v jiné výši.